Vložíte-li do sklenice s vodou lžičku, můžete sledovat jednu z klasických optických iluzí. Lžíce vypadá, jako by se ve vodě rozlomila. I pokud víte, jak iluze funguje, nezabráníte tomu, abyste ji viděli. Podobných iluzí je v našem světě celá řada a netýkají se jen toho, co vidíme, ale třeba toho, jak myslíme. Častou iluzí myšlení je kupříkladu přesvědčení, že existuje forma a obsah. Formě náleží to, zda je text gramaticky správně, zda volí přiměřené rétorické postupy. Obsah textu je pak, laicky řečeno, to, "o čem" text je. Když popisujete formu, tak se přece obsahu ani nedotknete. Realita je ovšem jiná: ve skutečnosti je gramatická správnost dobrým ukazatelem dosaženého vzdělání, rétorické figury jsou přiměřeny obsahu a lze z nich na obsah usuzovat.

Proč se ale trápit uprostřed léta lekcemi z myšlení a literární teorie? Protože jsou klíčové pro pochopení principu fungování sledovacích programů tajných služeb, jakým je kupříkladu Prism. V podstatě jen zachytávají stopy, které za sebou lidé nechávají při svém chování a snaží se v těchto datech o chování najít hodnotné informace. Příkladem mohou být telefonické hovory. Na přímou otázku, zda NSA odposlouchává hovory Američanů, odpověděl prezident Obama, že nikoli. Že pouze uchovává metadata o těchto hovorech, tedy jaké číslo volalo kterému, kdy a jak byl telefonát dlouhý. Podle americké administrativy tedy nic, co by souviselo s obsahem hovorů. Pouze metadata, tedy data o datech. Nikoli data sama. Jenže...

Už z těchto málo dat dokáže zkušený analytik vyčíst ledacos užitečného. Kupříkladu zmapovat síť hovorů a sociální hierarchie a postavení. Vzájemná volání v síti vytvářejí spojení, z nichž jde vyčíst čísla, která jsou důležitá pro propojení v celé síti, tzv. mosty. Další vlastnosti grafů zase ukazují, kdo sice volá jen pár lidem, ale zrovna těm, kteří pak obvolávají ostatní, a má tak ve skupině nějaké výsadní postavení a podobně. Pokud mapujete kupříkladu chování teroristické buňky, umožňují vám tato metadata efektivní práci. Když se kupříkladu rytmus hovorů mezi členy sítě prudce změní, víte, že se něco děje, a měli byste zpozornět. Není třeba odposlouchávat, stačí jen sledovat a analyzovat formu hovorů, abyste detekovali případně zajímavý obsah. Pak už je třeba požádat soud, protože možná potřebujete jít hlouběji.

Jak vidíte, nejsou tu žádná data a bezpečně odlišená metadata. Stejně jako lžička není ve vodě rozpůlená, tak data a metadata jsou v tomto případě jen různé stupně detailnosti informací. Jinými slovy nepotřebujete číst vše až do konce, abyste věděli, o čem to bude. Stejně jako vám forma řekne rychle o obsahu dost, tak vám metadata ve správných souvislostech řeknou o datech dost, abyste věděli, zda vás mají zajímat, nebo ne. Metadata dokonce vypovídají o dlouhodobých trendech více než samotná data.

Když lžičku vytáhnete ven, tak se iluze zruší a každého, kdo by dál tvrdil, že lžíce ve vodě je zlomená a po vytažení se zázrakem scelí, budete mít buď za blázna, nebo za podvodníka, který se vás snaží obalamutit. Prezident Obama není blázen.